Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od sletů ke spartakiádám

 

 

 

            Rok 1955 byl rokem I. celostátní spartakiády, které se zúčastnilo 6 členů TJ Sokol. Spartakiáda se stala nástupkyní dřívějších všesokolských sletů a bývalých dělnických spartakiád. První celostátní spartakiádě předcházela okresní spartakiáda v Turnově a krajská v Liberci. Také na nich se účastnili cvičenci z Vesce.
            Dne 30. 5. 1959 uspořádala TJ Sokol u příležitosti 40 let trvání jednoty slavnostní akademii. Všechny složky předvedly své skladby, určené pro II. celostátní spartakiádu. Úspěšně bylo i cvičení na nářadí. V tomto jubilejním roce jednoty bylo v jejich řadách ještě šest členů, kteří stálí u jejího zrodu před 40 lety. Nesmírnou zásluhu o rozvoj vesecké tělovýchovy měl v těchto letech Josef Kněbort (Vesec 15). Za tuto činnost byl několikrát vyznamenán.
            II. celostátní spartakiády v roce 1960 se zúčastnilo z Vesce 5 cvičenců-mužů a 5 cvičenek-dorostenek. Vedl je opět Josef Kněbort, který tím zároveň oslavil 40 let práce v tělovýchovném hnutí v rolích cvičence, cvičitele a funkcionáře. Podobná byla i účast na okresní spartakiádě v Rovensku pod Troskami. Byly rovněž vypraveny 2 autobusy, aby mohli vesečtí občané shlédnout vystoupení cvičenců v Praze na Strahově.
            Na III. celostátní spartakiádě v Praze v roce 1965 cvičil však z Vesce už jen Josef Kněbort (55 let) a dále ještě tři dorostenky. Mnoho členů však jelo spolu s dalšími občany shlédnout vystoupení přímo do Prahy a mnozí také zasedli doma u svých televizorů, protože naše televize prvně v historii vysílala přímé přenosy ze Strahova.
Mladí také každoročně závodili na lyžích, založili hokejový oddíl, který dosahoval rok od roku stále lepších výsledků. Na novém kluzišti u sokolovny se každou zimu bruslilo, v létě zde mládež hrála volejbal, v sokolovně stolní tenis, věnovala se plavání i turistice, a stejnou měrou provozovala i základní tělesnou výchovu – gymnastiku a lehkou atletiku.
            O hokejový oddíl se pečlivě staral Vladislav Kůtek ml. (Vesec 26), a Miloslav Liška (Smrčí 15), turistiku si vzala na starost Hana Kněbortová (později Svobodová, Vesec 43), mladé lyžaře každou zimu vedl Jaroslav Trakal (Vesec 53), v základní tělesné výchově vedli cvičení žáků Stanislav Otmar, Josef Kněbort, Hana Kněbortová, Hana Součková (později Velová, Vesec 16), Stanislava Rulcová (později Svobodová, Smrčí 53) a další. Hana Součková se zároveň věnovala závodně hodu diskem, v němž dosáhla dobrých výsledků.        V roce 1967 pak opět začaly některé ženy z Vesce a ze Smrčí s pravidelným cvičením. V letech 1971 – 1972 se rovněž zapojili muži.
            Na hřišti bylo instalováno výbojkové osvětlení, o které se staral, stejně jako o ostatní elektrická zařízení, Karel Kněbort ml. (Smrčí 6). Sportovní hřiště u sokolovny se stalo výborným doplňkem samotné sokolovny. Využíváno bylo celoročně, ať už v létě pro letní sporty či letní karnevaly, nebo v zimě jako kluziště.  Také hodiny tělesné výchovy žáků místní školy probíhaly často na hřišti nebo v tělocvičně sokolovny.
Dne 29. 6. 1968 zemřel náhle po tragickém úrazu ve věku 59 let dlouholetý pracovník místní tělovýchovy Josef Kněbort. Do vesecké sokolovny se s ním přišly rozloučit stovky občanů.
            Josef Kněbort patřil k nejobětavějším členům TJ Sokol. Mnoho let působil jako cvičitel žáků a dorostu, pomáhal při opravách sokolovny, staral se o provoz koupaliště. Cvičil na všech sletech i spartakiádách.
V lednu 1969 bylo na slavnostním shromáždění vzpomenuto 50. výročí založení místního Sokola. Součástí programu byla i tělovýchovná akademie, kde vystoupily i cvičenky z Turnova. Bylo promítnuto několik krátkých amatérských filmů ze života a práce TJ Sokol i dalších organizací ve Vesci a ve Smrčí. Program byl zakončen uvedením filmových záběrů o práci a životě Josefa Kněborta a z posledního rozloučení s ním.
Sokolovna doznala za posledních dvacet let řadu změn a zlepšení. Byla provedena úprava sklepních prostorů za účelem jejich lepšího využití, a tak byla pod jevištěm vybudována klubovna. Ta pak sloužila jako zasedací místnost, pořádaly se zde přednášky a besedy. Při tanečních zábavách a plesech sloužila jako vinárna k posezení při reprodukované hudbě.